Oni klepali a my jsme jim neotvírali

Jeden z mych jiz starsich textu... valky se netyka... a pokud, tak jen te v nasich srdcich... 

Oni klepali a my jsme jim neotvírali.
Stáli u našich dveří zmoklí a prokřehlí
A v jejich očích byla vidět ta šílená touha po trošce tepla, kapičce lásky…
A nikdo z nás se neobtěžoval podívat k oknu, protože by viděl, že oni čekají
Na ten jeho pohled; na pohled plný soucitu.
Čekají na lékaře, který jim ošetří zlámaná srdce
A taky čekají na někoho, kdo jim ta srdce nezlomí podruhé…
A nikdo z našich jim neotevřel…
Všichni jsme seděli u toho svýho piva a nebyli jsme schopní dát jim suchou bundu a
hrnek teplýho čaje.
Radši jsme odešli do jiného pokoje, abychom je neviděli.
Zamkli jsme před nimi svá srdce…
Po několika letech přišla nová vláda a odvedla téměř všechny přátele do vězení, koncentračních táborů či rovnou na popraviště.
Zbyli jsme sami, na ulici a v ruce máme kufřík
s troškou jídla a několika mincema.
A klepeme na dveře a oni nám neotvírají.